Na první pohled se jedná jen o malé vodní plochy, které jsou mělké, často nenápadné a někdy dokonce jen sezónní. V posttěžební krajině však mohou tůně znamenat mnohem více. Jsou místy, ve kterých se obnovuje život, krajina získává zpět schopnost pracovat s vodou a na malém prostoru se soustředí překvapivě vysoká biodiverzita. Právě proto tůně patří...

Rekultivace není jen technická úprava povrchu. Aby se území po těžbě, průmyslové činnosti nebo stavebních zásazích mohlo znovu proměnit ve stabilní krajinu, je potřeba do něj navrátit život – tedy kvalitní půdu, rostliny, mikroorganismy i živočichy. Právě na to se zaměřuje biologická rekultivace.

Historicky patří Česko mezi evropské země s výraznou vazbou na uhlí. Nejvýrazněji se těžba propsala do Ústeckého, Karlovarského a Moravskoslezského kraje, které dnes tvoří hlavní české transformační regiony v procesu odklonu od uhlí. Přestože všechny spojuje průmyslové dědictví spojené s těžbou, každý z nich čelí odlišným výzvám a proměňuje se...

Obnova krajiny po těžbě patří mezi dlouhodobé procesy, které zásadně ovlivňují podobu regionů i kvalitu života jejich obyvatel. Rekultivace přitom neznamená pouze "zahlazení stop" po průmyslové činnosti, ale komplexní přeměnu území, která dnes stále častěji směřuje k ekologicky hodnotným a funkčním krajinám. Celý proces probíhá v několika...

Pojem "revitalizace" se mnohdy objevuje v souvislosti s městy, řekami, parky či krajinou po těžbě. Přestože slovo samo o sobě může znít jako obecné heslo, ve skutečnosti se jedná o poměrně konkrétní přístup, který usiluje o jeden hlavní cíl: navrátit do krajiny život. A to nejen v podobě zeleně, ale také v podobě funkčního prostoru pro lidi,...

Pionýrské dřeviny zvládají podmínky, ve kterých by většina stromů neuspěla. Pionýři totiž postupně mění prostředí tak, že se na místě může uchytit další "forma" lesa, tzv. pozdně sukcesní druhy. Jsou náročnější, rostou pomaleji, ale z dlouhodobého hlediska tvoří stabilnější a trvalejší strukturu v rámci lesa.

Pod pojmem "výsypka" si může mnoho lidí představit jen mrtvý kus země, který je potřeba co nejrychleji osázet a upravit. Jenže posttěžební krajina často ukazuje jiný příběh. V místech, na kterých se do území zasahuje méně, vzniká prostor pro přirozený vývoj. Les zde začíná vznikat úplně od začátku, krok za krokem. V této fázi hrají velkou roli...

Když se řekne krajina po těžbě uhlí, většina lidí si představí zničené území, které je potřeba co nejrychleji opravit. Právě tato představa formovala český přístup k rekultivacím po většinu druhé poloviny 20. století. Dnes se ale pohled odborníků postupně mění.

Ve Stonavě na Karvinsku stojí šachta, která symbolicky uzavřela jednu z nejdelších kapitol českého průmyslu. Důl ČSM, poslední aktivní černouhelný důl v České republice, ukončil těžbu na přelomu ledna a února letošního roku. S jeho uzavřením skončila i hlubinná těžba černého uhlí v zemi, která trvala přibližně 250 let. Nešlo přitom jen o jeden...

Kousek od Sokolova leží území, které na první pohled působí jako mozaika jezírek, mokřin a zarůstajících propadlin. Říká se mu Lomnické pinky. Místo vzniklo jako dědictví hlubinné těžby z 19. století. Dnes se jedná o prostor, který je v regionu pozoruhodný právě kvůli tomu, že na něm žije překvapivé množství ohrožených rostlin a živočichů. A to...

Opuštěné výsypky a lomy si většina lidí spojuje s jizvami v krajině. Z pohledu biologie však mohou představovat překvapivě cenná území, často srovnatelná se zvláště chráněnými lokalitami. Právě zde totiž nacházejí útočiště druhy, které z běžné zemědělské či lesní krajiny mizí. Typickým příkladem jsou obojživelníci.

Konec těžby v lomu ČSA otevírá nejen otázku, jak bude území vypadat, ale také kdo o jeho podobě rozhodne. Vedle státu a odborných institucí do debaty vstupují obce, které řeší budoucí rozvoj regionu, i firmy, které se na proměně území podílejí. Zatímco vědci mluví o rostoucím významu přirozené obnovy krajiny, pro samosprávy je klíčové především to,...

Jezero Medard svým způsobem představuje symbol proměny uhelné krajiny v rekreačním zázemí. Právě teď vstupuje do další důležité etapy; kolem vody začne vznikat nová multifunkční stezka. Cílem je území ještě více otevřít lidem.

Biodiverzita je síť vztahů, která drží krajinu pohromadě. Od opylovačů na loukách přes živočichy v půdě až po velké šelmy v lesích. Tato síť však slábne s tím, jak se mění způsoby hospodaření, krajina se zjednodušuje a ubývá vody i přirozených stanovišť. Řada druhů tak postupně mizí z mapy. Dobrou zprávou je, že s tím můžeme něco dělat.

Lakušník Rionův (latinsky Batrachium rionii nebo Ranunculus rionii) patří do čeledi pryskyřníkovitých. Na první pohled působí tato rostlina velmi nenápadně, jelikož její lodyhy a bílé kvítky snadno splynou s okolní vegetací. Přesto se však jedná o druh, který je z botanického i ochranářského hlediska mimořádně zajímavý.

Ukončení těžby v lomu ČSA pod zámkem Jezeří představuje symbolický milník pro celé podhůří Krušných hor. Éra hnědého uhlí, která zde trvala od 19. století a zásadně formovala regionální ekonomiku i krajinu, se uzavírá. S koncem těžby však přichází nejen proměna území, ale také spor o to, co má být skutečnou kompenzací za desítky let dobývání...

Šáchor hnědý neboli Cyperus fuscus je nenápadná, ale z botanického pohledu velmi zajímavá jednoletá bylina. Kvete poměrně dlouho – od června až do listopadu – a patří k druhům, které jsou úzce vázané na vlhká a pravidelně zaplavovaná stanoviště.

V zimě čelí krajina i volně žijící živočichové náročným podmínkám. Výjimkou nejsou ani bývalé oblasti po těžbě, kde po skončení průmyslové činnosti postupně vznikají nové podmínky pro život. Rekultivované výsypky, často v kombinaci se spontánní sukcesí, představují důležitá zimoviště pro řadu ptačích druhů. Díky mozaice otevřených ploch, keřových...

Podkrušnohoří v severozápadních Čechách patří k územím s dlouhou historií osídlení a hospodářského využití. Po desetiletích intenzivní těžby hnědého uhlí dnes region čelí zásadní výzvě: jak navázat na průmyslové dědictví a zároveň otevřít prostor pro rekultivaci, nové ekonomické aktivity a obnovu krajinných funkcí.

Rekultivace krajiny po těžbě si často spojujeme se zarovnaným terénem a nově vysazenými stromy. V mnoha případech ale sehrává hlavní roli úplně jiný prvek – voda. Vodohospodářské rekultivace mění bývalé lomy v jezera, mokřady a nové vodní ekosystémy, které se stávají nejen součástí krajiny, ale i její novou pamětí. Nejde přitom jen o "napuštění...

Seznamte se s největším z evropských strnadů – strnadem lučním. Tento ptáček s latinským názvem Emberiza calandra se mimo jiné často vyskytuje i na okrajích lomů či na výsypkách. Byl zachycen například v dole Bílina, Radovesické výsypce a výsypce Pokrok. Strnad si obecně užívá nejvíce otevřené plochy, které jsou spíše rovinaté. Má rád okraje polí i...

Propojení vědeckých metod, technologických nástrojů a ekologického myšlení. Zatímco dříve byla rekultivace založena především na manuální práci a obecných plánech, dnes se stále častěji opírá o detailní analýzu dat a technologicky řízené procesy. Ty umožňuje lépe porozumět konkrétním lokalitám a navrhovat řešení přesně na míru jejich potřebám,...

Pojem "nová divočina" zní celkem paradoxně: kde se v dnešní kulturní krajině bere nějaká divočina – natož nová? Přesto se jedná o poměrně přesně popsaný typ prostředí, který se v České republice i jinde v Evropě vyskytuje čím dál častěji.

Vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum) je nenápadná vytrvalá bylina z čeledi pupalkovitých. Nejčastěji roste na vlhkých loukách, u potoků, v příkopech, na okrajích lesů i na ruderálních stanovištích, tedy místech pozměněných člověkem.

Pokud bychom chtěli rozlišit primární a sekundární sukcesi, musíme nejprve porozumět jejich odlišnostem, například způsobům, jakými se ekosystémy obnovují a vyvíjejí v čase. V obou případech se jedná o sled proměn druhového složení, půdy, koloběhu živin i vody a energetických toků.

Ekologická sukcese dnes patří k základním pojmům ekologie. Její pojetí jako dlouhodobého procesu proměny společenstev v čase však vznikalo postupně a na přelomu 19. a 20. století ještě zdaleka nebylo samozřejmé. V tehdejší biologii převládal popisný přístup zaměřený na jednotlivé druhy a jejich rozšíření, zatímco krajina byla chápána spíše jako...

Zlatobýl obrovský neboli Solidago gigantea pochází z čeledi hvězdnicovitých. Jedná se o vzpřímenou trvalku, která je schopná dorůst i výšky okolo 2 metrů. V období kvetení je její vrchol posetý drobnými zlatavými kvítky. Kvete od července do září, přičemž snese i menší stín. Ve vyšších horských polohách se rostlina nenachází.

Krajina se v Česku mění už desítky let. Po těžbě, průmyslu, výstavbě nebo jiných zásazích zůstávají místa, která byla kdysi živá, ale dnes jsou prázdná a narušená. A právě tam se otevírá klíčová otázka: necháme prostor přírodě, aby se obnovil sám, nebo zasáhneme technicky a pomůžeme jí znovu začít? Rozhodnutí mezi sukcesí a rekultivací není jen...

Když v krajině chybí voda, chybí tam také život. Vegetace postupně mizí a zvířata odcházejí. Rekultivace bývá často představována jako oprava krajiny po těžbě nebo jiném zásahu rukou člověka. Skrývá však v sobě ještě jeden další rozměr. Představuje chytrý nástroj, který krajině pomáhá adaptovat se na sucho, přívalové deště a přehřívání území.

Ústecký kraj se v posledních letech řadí mezi nejaktivnější regiony v České republice, pokud jde o přechod na nové energetické technologie. Jedním ze symbolů této proměny je vodík, kterému kraj věnuje dlouhodobou pozornost. Jako první český region se objevil na evropské mapě vodíkových údolí a jako první také představil vlastní regionální vodíkovou...